Cestou dvou bratří

Přestože konec školního roku již klepal na dveře, na naší škole byli  žáci ještě v pilné práci. Od úterý 25. června do čtvrtku 27. června  poznávali život a poslání dvou bratrů -  Cyrila a Metoděje. Jistě není třeba připomínat, že letos slavíme již 1150 výročí jejich příchodu na naše území.

V úterý jsme začali pracovat v malých skupinkách o pěti členech od prvního do pátého ročníku. Naším prvním úkolem byla práce s pojmy. Ty žáci našli v prostorách školy, vyhledali jejich význam za pomocí knih, internetu a slovníků a vytvořili dva představitele – pohana a křesťana. Vyhledané pojmy jim pomohly ve stanovení základního rozdílu mezi pohanem a křesťanem.

Poté nás zajímal život Cyrila a Metoděje, kteří šířili křesťanství. Poutavý text ze života věrozvěstů si žáci vyslechli s velkým zájmem a potom formou komiksu nebo písemným vypravováním zaznamenali, jaký úsek ze života Cyrila a Metoděje je nejvíce zaujal.

Posledním úkolem bylo seznámit se s hlaholicí, rozluštit text napsaný hlaholicí  a pokusit se napsat svoje jméno či jméno kamaráda tímto písmem. I tento úkol žáci zvládli a splnili.

První den naší cesty jsme zvládli velmi dobře.

V rámci projektového vyučování“Cestou dvou bratří“ jsme se vydali na Velehrad. Tady jsme se chtěli dozvědět další informace o dvou bratřích, kteří nám přinesli písmo, křesťanství.

Byli jsme mile přivítáni dvěma šikovnými průvodkyněmi, které jako by nás předcházející den poslouchaly, a proto plynně navázaly na to, co jsme se dozvěděli v prvním projektovém dni. Zopakovali jsme si, kde a v jaké rodině vyrostli chlapci, kteří se stali nositeli křesťanství, ale i nositeli poznání a kultury našeho národa. Když jsme poslouchali slova, ze kterých vyplývalo, že to byli obyčejní kluci, kteří se našim klukům moc podobali, ale dostali moudré rodiče, vynikající učitele a dar touhy po vzdělání a moudrosti, naplňovalo nás to nadějí a vírou, že se život směřující k pokoře a moudrosti nezastavil a má možná i v našich dětech naději na pokračování. Kéž bychom tyto dary našim dětem mohli vždycky poskytnout…

Děti si povídaly, byly chváleny, že už toho tolik ví, a při prohlídce baziliky objevovaly památky, upomínky na dva moudré a skromné lidi, kteří nemysleli jen na sebe, ale šířili moudrost. Vznešená krása chrámu to všechno podtrhla. I tady se člověk učí. Nemusím být věřící, ale učím se prožívat s úctou, v tichu, bez toho, že bych měl čepici na hlavě, popíjel z pet-flašky, odkládal si své věci na sarkofág. Naučit se zastavit a v tichu prožívat setkání  s odkazem předků neumí ani mnozí dospělí. A my chceme, aby naše děti byly jednou moudří dospělí. Lepší než jsme my, aby měla moudrost budoucnost.

Spoustu věcí zapomene, ale z pěkného prožitku, ze setkání s krásným se něco v nás rozsvítí a potom záleží jenom na nás, jestli to pěkné, zářící budeme v sobě živit. Škoda, že se učíme prožívat vše s fotoaparátem, mobilem, s tablety. Spoléháme na ně víc než na své smysly, a ty potom zakrňují. Tady jsou lepší oči a ticho. Nutí mě dávat pozor, zbystřit, spoléhat jenom na sebe.  Tady je pokrok na škodu.

Děkujeme rodičům, že umožnili dětem podívat se na historická místa, děkujeme milým průvodkyním, které nás zkušeně vedly a šířily kolem sebe milou atmosféru. Učili jsme se, i když prázdniny jsou již za dveřmi. I o prázdninách můžeme zažívat taková „učení“. Tak ať máme na svých cestách moudré a vnímavé průvodce, bystré oči, vnímavou mysl, svačinu… a to všechno ostatní můžeme nechat doma.

Ve čtvrtek 27. 6. 2013 jsme společně zakončili třídenní projekt o Cyrilu a Metoději nazvaný „Cestou dvou bratří“, konaný při příležitosti 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

O svatých bratrech Cyrilu a Metoději jsme se v předešlých dvou dnech dozvěděli plno informací a tak jsme si o nich tento den zahráli scénku v kostýmech, nakreslili jsme jejich obrázky a ten nejzdařilejší z nich jsme zarámovali. Spolu s Otcem Marcelem, který obrázek posvětil, jsme se vydali na kraj obce, ke křížku nad bývalé družstvo, kde jsme obrázek umístili na jednu z lip. Bude tam viset jen chvíli, než pro něj bude zhotovena zastřešená vitrínka. Pan starosta nám ji přislíbil.

A tak i my, žáci a zaměstnanci malé školičky ve Vysočanech, jsme mohli přispět svými talenty k oslavě významného jubilea příchodu dvou bratří z daleké země, kteří našim předkům přinesli křesťanskou víru, písmo a vzdělání. Přispěli jsme tak ke vzniku maličkého poutního místa, které nám bude připomínat, že i malí lidé můžou dokázat veliké věci.

Kéž se za nás všechny, kteří k Vysočanům mají blízko, sv. věrozvěsti v nebi přimlouvají!

Mgr. Soňa Švrčinová, Zdeňka Bejčková, Kateřina Rezková