Pekelné vyučování

Vydáno: před 8 lety | Autor: Jana Sehnalová | Kategorie: Aktuality
Počet přečtení: 12142×

. prosince se to ve škole hemžilo čerty. V předvečer čertovských žní se asi všichni převlékli raději do čertovského, než aby skončili v čertovském pytli. Čertovské děti, čertovské paní učitelky, čertovský pan učitel – prostě čertovské vyučování.

Nejdříve jsme se museli poznat. V tělocvičně se všichni čerti – malí i velcí – představili a trošku všechny seznámili s původem svého jména. A ejhle! I čerti jsou mluvní, vtipní, nápadití a jiní zase málomluvní, zakřiknutí, někdy až mrzoutští. A čertovští učitelé! Hrůza! Nic si nedají líbit. Žádné skákání do řeči, posmívání se, zbytečné mluvení, rádobyvtipné poznámky… Byli takoví, co byli stále trestáni vidlemi, oběma konci, a nedali si říct. No, čerti!

Po svačince, kde se nadělovalo i čertům, to je nespravedlivé,  se začalo s výukou. Čerti si museli sami stanovit pravidla chování ve vyučování, aby se zamezilo tomu, že řady čertovských žáků prořidnou a skončí v pekle.

 I tady se musí poslouchat a pracovat. Četlly se čertovské pohádky a příběhy a práce v pracovních listech bavila všechny ty, co pod rohy měli rozum a používali ho. Četli o svých většinou hloupých předcích a oni přece nechtějí zůstat hloupí. Čert nikdy nespí, a proto ani naši čerti neusnuli a něco se naučili i v anglickém jazyce, matematice. A také zjistili, že ani čert to nemá lehké. V čertovské škole kouzla přestala fungovat. Jen jedno kouzlo se tady dalo využít  kouzlo 3P– poslouchat, přemýšlet, pracovat a ještě se k tomu slušně chovat. Jinak byla úča jako čert.

Uteklo nám to čertovské vyučování, zkrátilo těm hodným čekání na Mikuláše a ti nehodní, doufám, zjistili, že všude je chleba o dvou kůrkách – v pekle i ve Vysočanech.