Z dávné historie Molenburka.

Nedávné jsem psal o nové knížce našeho rodáka Karla Hudce „Okolo Molenburka teče voda čisťounká“. My, kteří jsme se na vydání knížky podíleli, máme velikou radost z toho, že byl o knížku tak veliký zájem, hlavně u starších občanů, z nichž mnozí si jí kupovali v mnoha výtiscích pro svoje děti. Měli o ní zájem také někteří rodáci a majitelé chat a domků, kteří do Vysočan jezdí trávit volné dny. Všem se ve Vysočanech líbí a rádi se k nám vracejí. Pomalu začínají prázdniny, také čas dovolených a návštěvníků ve Vysočanech přibývá. Také v dřívějších dobách byl o Molenburk zájem a psalo se o něm i v Moravských novinách. I tehdy se jim v Molenburku velmi líbilo. Také tento článek zaznamenal Karel Hudec ve své kronice, kterou si sám také psal. Napsal ho František Tenora, dlouholetý učitel v Molenburku, pisatel naší kroniky, který se velkou měrou zasloužil o rozvoj naší obce. Již v důchodu se vydal také do Rakous, protože dostal dopis od Floriána Přibyla, v němž mu píše, že obec zamýšlí vydat monografii o Molenburku.

Tam prošel osobně v roce 1927 zříceniny hradu Mollenburgu, v okolí Weitenu a pátral po jeho minulosti a souvislostech se založením Molenburku. Poslal o tom dopis do školy i na faru, aby v připravované monografii bylo co nejvíce věrohodně napsáno o založení Molenburku. Monografie bohužel nebyla asi nikdy vydána.

Článek v Moravských novinách z roku 1928.

Návštěvníci Moravského Krasu, přicházejíce z východu zvlášť, míříce do sloupských jeskyní, ubírají se vsí Molenburkem. Často bývá slyšet otázku, proč má obec v českém kraji německé jméno. Proto uvádím stručně: Jiří z Rogendorfu nabyl r. 1618 sňatkem s Janou z Drnovic panství rájeckého. Jeho synu byl šlechtický titul změněn na: Kristián, hrabě z Rogendorfu a svobodný pán z Mollenburgu. Vnuk pak, Karel Ludvík, přičinil se o zlepšení poměrů na panství, založil r. 1717 ves Rogendorf u Jedovnic a r. 1724 na nejvýchodnějším výběžku panství ves Molenburk, tuto snad proto, aby tehdejší skoro pralesy v této končině se zužitkovaly, hlavně pálením dřevěného uhlí pro nově zřízené hutě Blansku. Místo, po němž je odvozen přídomek = z Mollnburgu = je hrad, nyní zpustlý v Dolních Rakousích. Stojí na příkré stráni těsně nad městem Weiten, asi 3 hod. severně od Kremže.

Protože hrad již r. 1296 byl pobořen, je mnohem staršího původu. Původní jméno až do roku 1486 , bylo Molnberch, Molnverch a podobně, teprve od této doby Mollenburg.

Majitele bývali bohatí, majíce i jiné statky, ale vždy se psali = von Mollenburg =.

Statek koupil r. 1486 Kašpar z Rogendorfa. Císař Karel V. udělil jeho třem synům ve Vormsu r. 1521 stav svobodných pánů sv. říše římské s titulem pánů z Rogendorfu a Mollenburgu a nejstaršímu z nich, Vilému svěřil soudní a hrdelní právo na jejich panství a právo ražení vlastní mince. R. 1547 hrad s okolím přešel do cizích rukou, ale Rogendorfové byli jedním z předních rodů v říši. Od r. 1577 až 1839 patřil Lindeggům z Lizna, pak císařskému rodu. Ještě r. 1844 byl opraven, ale r. 1860 byly střechy strženy a hrad vyklizen. Protože původní jméno končící na „berg“ se dlouho zachovalo, snad se kopec nad Weiten tak jmenoval od pradávna, i když tam ani hrad nestál. První část jména : mol, též molch, značila ve staré němčině mloka. Původní jméno Molnberg = mločí hora přešlo pak i na hrad. (Podobné jméno má i půvabná rokle u Znojma = mločí údolí, Německy Salamandertal.)

V Molenburku je teď 90 domů, škola, nyní 3 tř., je od r. 1816, vlastní duchovní správa od r. 1877. Hasičský sbor byl zřízen r. 1892, Raiiffazenka r. 1900, sokolská jednota 1920, orelská 1922. Ze světové války se nevrátilo 18 vojáků, legionářů bylo asi 10. Roku 1893 dne 10. dubna lehlo popelem 36 domů. V Molenburku se narodil Musil, majitel tiskárny ve Vídni, vydavatel známých kdysi Musilových písanek. Zde se též narodil Jan Hudec, známý jako překladatel z jiných slovanských jazyků, zvláště ze srbského. Jeho zeť, Jan Kunc, ředitel konzervatoře v Brně, vydal s průvodem klavíru Molinburský pěsničke, 10 počtem, které jeho choť, koncertní pěvkyně, úspěšně někdy zpívá. Molenburk, obklopený věncem velkých lesů rádi navštěvují letní hosté, kteří při příchodu i odchodu říkají „Zlatý Molenburk!“

František Tenora