Pohádky z Molenburka

Vydáno: před 12 lety | Autor: Antonín Jirůšek | Kategorie: Molenburk
Komentáře: 0× | Počet přečtení: 24460×

Významný molenburský učitel a sběratel pohádek Vavřinec Švéda v historii Molenburka.

Molenburk je zase obohacen, má již Molinburský pěsničky od hudebního skladatele prof. Jana Kunce, ale také již pověsti a pohádky z Molenburka od našeho dlouholetého učitele Vavřince Švédy. Vavřinec Švéda narozen 13. srpna 1820 v obci Kulířově v hejtmanství boskovickém. Navštěvoval školu v Kulířově až do roku 1832, dále dán byl k vyššímu vzdělání do škole sloupské, kde se vyučoval též německému jazyku a hudbě. Potom se odebral na studie do Brna a tam navštěvoval III. a lV. třídu tak zvané Normální hlavní školy a kurs učitelský. V roce 1837 udělal zkoušky na podučitele pro obecné školy a dne 13. září 1837 nastoupil do školy do Jedovnic. V roce 1842 složil učitelskou zkoušku v učitelském ústavě v Brně. V Jedovnicích v místní škole působil až do roku 1841 potom jako podučitel ve Vilímovicích a v Kotvrdovicích až do roku 1850.

V roce 1850 byl dosazen za provizorního učitele do Molenburku, pak se stal definitivním učitelem a působil v Molenburku až do roku 1890, kdy konečně na jeho žádost, byl dán na stálý odpočinek a za jeho dlouholetou a prospěšnou službu bylo jemu od vysoké c.k. zemské školní rady úplné uznání vysloveno. Jak je zřejmé, kantoroval Vavřinec Švéda v Molenburku úctyhodných 40 let. Z uvedeného je také zřejmé, že se Švéda zabýval sběrem a zapisováním lidových pohádek a pověstí hned po příchodu do Molenburka, zhruba v prvním desetiletí svého učitelství na molenburské škole. V Českém lidu z roku 1930 byly pohádky publikovány po názvem "Vavřinec Švéda, Moravské národní pohádky a pověsti z Molenburka."

Zatím co jako učitel zůstal vlastně bezejmenný a stopy po něm se ztrácejí jeho odchodem na zasloužený odpočinek, tak jeho pohádky byly vydávány mnohokrát po jeho smrti a já bych je rád uchoval v mém molenburském archivu pro další generace. I když po Vavřinci Švédovi nastoupil hned v roce 1890 učitel František Tenora, tak ve svých zápisech do místní kroniky o něm píše jen velmi krátce a ani slovem se nezmiňuje o jeho sběratelské činnosti lidových pohádek a pověstí. Přikládám jednu z pohádek, kterou jsem trochu slohově upravil pro lepší čtení.

Tří synové


Byl jeden kníže a měl tři syny. Dva z nich byli hodní, pracovití a ve všem poslouchali otce. Nejmladší z nich Janek, ten zase byl líný, nezdárný a nechtěl otce poslouchat. Otec mu často a dlouho domlouval a když to k ničemu nevedlo, tak jej vyhnal. Syn tedy musel odejít. Vzal si něco málo na cestu a šel. K večeru přišel do lesa a tam zachvátila jej noc. Byla tam díra pod bukem. Řekl sám u sebe. =Co mám dělat?. Zde musím býti na noc.= Lehl si a spal. Za nějakou chvíli ho probudil hlomoz a vítr. V tom tam přiletěl černý chlap a řekl mu: =Janku, já vím, že se's lekl. Nic se mne ale neboj. Máš hlad, jísť se ti chce.= Dal mu, namazaný chléb, aby se najedl. Potom mu řekl: =Včil mne musíš poslouchat a konat tak jak já budu chtíť.= On mu odpověděl, že když to musí být, bude ho poslouchat.

A tak spali pod tím bukem potom spolem až do rána. Ráno sebrali se a šli. Přišli k jednomu dvoru a černý chlap pravil: =Janku, jdi do toho dvora a pros pána, aby tě vzal za pasáka, že mu budeš pást ovce.= Janek šel a prosil toho pána, aby ho vzal do služby, že mu bude pást ovce; Pán si Janka dobře prohlédl a nakonec on jej vzal za pasáka. Ten černý chlap ho čekal u lesa. Janek ráno tam za ním hnal ovce na pastvu. Ten černý chlap Jankovi řekl: =Včil půjdeš tak dlouho, až dojdeš k černé boudě a já za tebe pohlídám ovce.= Dal mu meč a velký proutek a Janek šel. Přišel tam k jedné boudě, otevřel vrata, a jak je otevřel, tak se k němu hrabal velbloud. Janek po něm šlahl tým proutkem, on oslábl a Janek mu hlavu sťal. Za boudou byla velká skála a v ní žil veliký drak, který juž mnoho lidí i dobytka sežral. Museli mu z každého domu dávať krávu a člověka, většinou to bylo mladé děvče. Lidé se tomu tuze protivili a pravili: =Ať dá i král draku sežrat princesku!= Nakonec i král a královna se museli podvolit, princesku vedli drakovi a celé město šlo za nimi. V celém království byl veliký smutek o ni.

Janek se sebral a šel tam do jedné stáje. Byl tam bílý kůň a krásné bílé šaty. On ty šaty na sebe oblekl, sedl na bílého koně a jel ke skále za drakem. Když přijel k díře, zvolal: =Draku, vylez!= Drak mu odpověděl: =Ještě není čas; až zejtra o jedenácté hodině!= Janek se. vrátil a pověděl to královi, aby se vrátil, že se drak nechce hýbať, až zítra o jedenácté hodině. Král s princeskou a celým průvodem se vrátil do hradu. Janek šel a vrátil se do stáje, krásné bílé šaty svlékl, koně tam dal a odešel za černým chlapem. Černý chlap se ho ptal: =Jak's to tam vypravil?= Janek mu vypravoval, co tam zažil a jak to dopadlo: =Drak se nechce hýbať až zítra o jedenácté hodině!= Černý chlap mu pravil: =Zítra ovce sem přižeň zas; já tě tady budu čekat.= A dal mu krásnou citeru.

Na druhý den tam Janek ovce zas přihnal a ten černý chlap juž ho tam zas čekal. Zas mu dal ten meč a stejný velký proutek a pravil: =Ale dej pozor, buď obratný, dneska to bude těžší. Půjdeš tam a tam, tam bude zase bouda; půjdeš dál, tam a tam a tam bude obrovský vlk; on se zas k tobě pohrabe; a ty zas po něm tím proutkem šlahni; on oslabne, a ty mu mečem hlavu setni. Tam bude zase ve stáji černý kůň a černé šaty.= Janek se sebral a šel. Přijda tam, otevřel vrata, a vlk se k němu hrnul. Janek ho šlahl proutkem, on oslábl a Janek mu mečem hlavu sťal. Šel do stáje a oblekl se do těch krásných černých šatů, sedl na koně a jel.

Juž zase takový královský průvod šel s princeskou. Janek, když přijel k díře, zvolal: =Draku, vylez! Draku, hýbej se! Drak odpověděl: ´=Ještě není čas; až zítra o jedenácté hodině!= Janek šel zas a pověděl to královi, aby se vrátil, drak že se nechce hýbať až zítra o jedenácté hodině. Sám se vrátil zas do stáje, svlékl černé šaty, odsedlal koně, dal ho do stáje a šel zas za černým chlapem.Černý se ho ptal: =Jak jsi to tam vypravil?= On mu vyprávěl jak pochodil s vlkem a řekl: =Drak se nechce hýbať až zítra o jedenácté hodině.= Černý chlap zas mu pravil: =Zítra sem zas přižeň ovce, já tě tady budu čekat.=

Na druhý den Janek zas tam přihnal ovce a černý mu pravil:=Včil půjdeš tam a tam, bude tam zase velká saň a zas k tobě pohrabe se a ty po ní šlahneš tím silným proutkem. Ona zeslábne, a ty jí mečem hlavu setneš. Tam bude stáj a v ní vraný kůň a krásné červené šaty. Ty šaty na sebe oblečeš, na koně sedneš a pojedeš.= Janek se sebral a šel. Přijeda k té boudě, otevřel vrata a saň se k němu hrnula. On po ní šlahl svým proutkem, a mečem jí hlavu sťal; oblekl si krásné červené šaty, sedl na koně a jel. Zas takový královský průvod s princeskou ubíral se a veliký smutek o ni byl. Janek přijel k díře a volal: =Draku, vylez!= Drak vylézal, byl veliký rachot a skála se při tom lámala. Drak měl devět hlav. Janek mu začal mečem hlavy stínat. Jak mu jednu sťal, zas mu jiná vyrůstla. Pořád stínal a pořád mu jich více a více rostlo. Janek júž umdléval a kůň skočil na draka a začal jej dupat zadníma nohama.

Janek si tak oddychl, nabral nových sil a draka celého rozšvihal a potom spadl s koně a omdlel. Drak zdechl. lidé viděli, co se s ním děje, šli, vzali ho a dali jej princesce na klín. Na tom klíně byl dlouho jako mrtvý. Když ale k sobě přišel, princeska dala mu svůj prsten, na němž bylo jméno její vyryto a řekla mu: =Můžeš si mě vzít za manželku.= Janek jí pravil: =Vezmu si tě, ale napřed ještě ke svým rodičům půjdu.= Princeska mu pravila: =Můžeš jít.

Janek předně šel za svými ovcemi a za tím černým. Černý věděl již, co se s ním dílo. U krále byly veliké radovánky s hudbou, ale byl tam také veliký strach o Janka osvoboditele.

Janek když přihnal domů, prosil pána, u něhož sloužil, aby směl sobě na citeru několik krejcarů vyhrát‘. Pán mu řekl: ´=Můžeš!=

Milý Janek sebral se a šel. Přijda k tomu královi, kterému zachránil princesku, začal hrát, až přehrával všecky hudebníky. Král k němu přišel a pravil: =Co za ten kousek chceš?= Janek odpověděl: =Nic, jenom se chci napít z koflíku, z kterého pije princeska.= On mu pravil: =Můžeš.= Janek šel, sedl si k princesce a z jejího koflíku se napil. Při tom prsten ten, co mu dala sňal s prstu a dal ho do koflíku. Sluha šel nalévat víno a pravil: =Co to má být, že v princezčině koflíku je prsten?= Ona se na prsten podívala, poznala, že je to prsten její a ptala se: =Kdo jej tam dal a kde se tam vzal1?= Janek jí pravil: =Což pak nevíte, jak jsem Vám ležel jako mrtvý na klíně, kdy jste mi jej dala na prst?= Ona Janka poznala, že je to ten její vysvoboditel.

Nastala na zámku veliká radost, že její vysvoboditel je tam. Dali se spolu sezdat. Princezna oblekla ho potom do královských šatů a jeli k rodičům jeho. Princové královští odevšad sjížděli se na knížecí zámek otcův. Když pak přijížděli k zámku, Janek ty pěkné šaty svlekl, roztrhané oblekl a běžel napřed ku svému otci knížeti. Otec se zarazil a pravil: =Princeska sem jede, a ty trhane, jsi tak dopraven.= Nevěděli si s ním rady, a zamkli jej do jiné světnice. On se ale nedal a odsud se dostal a proto zavřeli jej znovu do chléva. On se zas odsud dostal a přiběhl do světnice. Princeska seděla za stolem, on šel a sedl k ní. Otec zůstal tak, jak by jej do země zarazil, a zaháněl jej od ní. Princeska pak povídala, aby ho nezaháněli, že má takové lidi ráda.

Potom princesna sobě naporucila, aby jí udělali v jedné světnici koupel. Přišel k ní sluha a hlásil, že již je koupel hotová. Janek tam běžel napřed a umyl se, ona pak přišla a do královských šatů jej oblékla. Přijda do světnice, Janek byl nádherně ji oblečen lépe než otec a jeho synové. Otec divil se, jaký je z něho pán.

Pak Janek s princesnou spolem jeli zpátky do jejího zámku. Když domů přijeli, přišel tam ten černý a pravil: =Janku! Tys mne ve všem poslechl, mám za to, že mne i v tomto poslechneš.= Dal mu meč, a řekl mu: =Včil mně setni hlavu.= Janek mu odpověděl: =To neudělám. Černý chlap mu řekl: =Ty-li mně to neuděláš, bude se mnou zle až do smrti a ty se budeš mít také zle, budeš mít až do smrti samé neštěstí.= Janek na to vzal meč a hlavu mu sťal. Z černého chlapa se udělal král, poděkoval Jankovi, že jej zakleného vysvobodil, a šel do svého kraje, kde byl též králem.

Ještě jednu, velmi krátkou, v původním rukopisu Vavřince Švédy.

O synu, který se měl oženit.

Byla jedna matka a měla jediného syna, a když juž dospěl, chtěl se oženiť. Matka mu povídala: =Musíš sobě vzíti takovou za ženu, která by nikdy nejedla.= Vzal sobě ženu, a ona s nimi nikdy nejedla.

Měli velikou zahradu, a v ní ovoce; ona vždycky šla a natrhala si ovoce a snědla je. Když si jednou to ovoce trhala, ta bába ji uviděla, ona jí povídala, aby se oběsila hned, nebo že by ten její muž ji zabil, jak by se to dozvěděl. Ona jí povídala: =Já nevím, jak se to věsí; ukažte mi to.= Bába vzala provaz, uvázala jej na haluzu, pod sebe dala stoličku a ten provaz dala si na krk. Nevěsta chmatla stoličku, trhla, a bába oběsila se. Nevěsta se ulekla, vzala a posadila ji do světnice k oknu, a dala jí knížky do ruky.

Muž, když přijel z lesa, volal na matku: =Otevřte mi!= Ona nic. Povídá jí po druhé: =Otevřte mi!= Ona nic. Řekl po třetí: =Otevřte mi!= Ona zas nic. On se rozhněval, sezul botu, hodil po ní do okna a ona spadla. On myslil, že ju zabil. Vzal ju a dal do zvonice a dal jí do ruky provaz. Přišel kostelník, chtěl zvonit a pravil jí: =Pusť provaz!= Bába nic. Po druhé povídá: =Pusť provaz!= Bába nic. Povídá po třetí: =Pusť provaz!= Bába zas nic. Rozhněval se a udělal bábě břink, břink! Ona se svalila. On se lekl, mysle, že ji zabil. Vzal ju a postavil ji panáčkovi^ (kněz^) ke spovednice. Panáček povídal kostelníkovi, aby jí šel říct, že ještě nebude spovídat. On šel a pravil jí, že se ještě nebude spovídat, a ona nic. Povídal jí to po druhé a po třetí, baba pořád nic. Rozhněval se a udělal (do) baby: břink, břink. Ta se svalila. Ten si myslil, že ju zabil. Vzal ji, posadil na silnici, a dal jí do klína kaménků; a ona měla zástěrku.

Potom tam jel okolo hrnčíř. On jí povídal, aby si sedla na vůz-, ona nic. Vysadil ji na vůz a slyšel břinkat ty kaménky. Potom za chvíli podíval se na vůz, a hrnce měl již všecky potlučené. On povídal: =Bábo, slez!= Bába nic. Po druhé povídal: =Bábo, slez!= Bába nic. Po třetí zas povídal: =Bábo, slez!= Bába zas nic. Rozhněval se, udělal do báby břink, břink!, bába byla zabita, zhodil ju s vozu dolů a ujížděl pryč.

Komentáře (0)

Zapojte se do diskuze k článku:




Kalendář akcí v obci

Předchozí Září 2022 Následující
Po Út St Čt So Ne
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930

Zobrazit vše