Dlabání dýní

Chceme-li být lidmi, co chtějí být Evropany, musíme přispívat k tomu, abychom se v té Evropě navzájem poznávali. Poznávat se – neznamená bezhlavě přijímat cizí zvyky a obyčeje, ale dobře znát své národní zvyky a obyčeje a ty „cizí“ si zažít, prožít je, poznat je. Abychom si lépe porozuměli. Porozumění a tolerance jsou totiž právě to, co dnešnímu světu chybí víc než finance.

     Proto v tomto „dušičkovém čase“ naše škola pořádá dlabání dýní. Naše děti se v hodinách angličtiny dozvěděly, co je to oslava halloweenu , pozvaly rodiče, připravily malý kulturní program… no a pak to začalo. S velkou dýní musel pomoci tatínek, dědeček. Maminka, sestra malovaly, děti zdobily, dlabaly… A přitom jsme si popovídali se známými, pochválili jsme si navzájem dílo, a když jsme se dívali na svítící chodník, možná nás napadlo, že to nebylo promarněné odpoledne.

     Nebylo. Byli spolu lidé, jejichž děti jsou spolu denně. Ať na malých či na velkých jsou vždycky vidět vztahy. Vztahy, porozumění, tolerance, to je to, „oč tu běží“. Hledejme to, v čem jsme si podobní, nezdůrazňujme to, v čem jsme rozdílní. Bude nám všem lépe na světě.

                                                                                                                    Zdeňka Bejčková