Škola ztracených pohádek - zápis do 1. ročníku

V pondělí  1. února začala u nás ve škole škola „nanečisto“ pro 7 předškoláků – Dominička, Filípka, Míšu, Radimka, druhého Míšu, Vojtíška a Sofinku. Dva dny se stali součástí našeho školního úlu a zúčastňovali se, spolu s prvňáčky, všech činností s vervou a nadšením. Učili se, hráli si, dokonce šli s družinou plavat.  A ve čtvrtek přišli spolu s rodiči, někteří i s prarodiči, k zápisu.

Všichni už sedí vysvátkovaní, natěšení a najednou přiběhne udýchaná paní učitelka a povídá a povídá… Pozor! V tělocvičně jsou všude pohádkové postavy – čerti, princezny, čarodějnice… Co? Princezna šeptá něco paní učitelce do ucha… Paní učitelka se chytá za hlavu, omlouvá se, odchází…A znovu: No jo, pozdravit a přivítat jsme se zapomněli. A v takový důležitý den!

Tak, dobrý den… Vítáme vás… Teď už všechno jde jako na drátkách. V tělocvičně stojí perníková chaloupka a z jakési barevné kupky vyskočí po zašeptání do kouzelného klobouku Bob a Bobek. Čarodějnice všem vysvětluje, že je třeba mít 7 klíčů k sedmi zámkům. Těchto 7 klíčů otevře dětem perníkovou chaloupku. A možná tam najdou i poklad. A první klíče jsou zavěšeny úplně nahoře na žebřinách.  Jak se k nim děti dostanou? Tady pomůžou dětem Bob a Bobek a předvedou, jak projít všemi překážkami a dostat se ke klíčům. A zvládli to všichni.  Jdeme dál.

U čertů kuchařů si vyzkoušíme jazýček, jak zvládá všechny hlásky vyslovit, a paměť. Kdo se naučí krátké čertovské povídání, ten dostane nápovědu, kde je druhý klíč. A opět to zvládli všichni.

U princezen si vyslouží klíč jen ten, kdo složí obrázek a zjistí, jak se obrázek tvořil. A další klíč přibyl na kroužek. Ještě naučit počítat Jeníčka a Mařenku a vysvobodit je ze zajetí čarodějnice a 7 statečných se sedmi klíči stojí před sedmi zámky. Dobře se podívat, který zámek, jakým klíčem, kdo otevře a… Všichni to zvládli a v koutě perníkové chaloupky je pro každého překvapení, dárek.

A víte, jak vás, budoucí prvňáčkové, přivítají vaši starší kamarádi v září? Přesně tak, jak vám to předvedli na závěr: „…ještě obejmout a ruku…a jsme připraveni, holko, kluku…“ Tak se těšíme! Nejen že jste všechno zvládli, ale celou dobu jste si vzájemně pomáhali. A to nás těšilo nejvíc. To je totiž nejvzácnější „klíč“ a otvírá vrátka, která vedou k dobrým lidem.                                                                                                                    Zdeňka Bejčková, 4. 2. 2016